Symfonická báseň Vltava Bedřicha Smetany slaví letos 150 let od uvedení. Smetana ji komponoval už hluchý. Musel se tak spolehnout na vzpomínky z návštěvy Šumavy u řeky Otavy.
Bedřich Smetana navštívil Šumavu v roce 1867. Přijal pozvání od Čeňka Bubeníčka, majitele pily na soutoku řek Křemelné a Vydry do místa zvaného Schelmergasse. Tento název už v mapách nenajdete. Když ale zadáte do map název Čeňkova pila, dostanete se přesně tam, kde trávil nějaký čas tehdy 43letý Smetana. Doprovázel ho zdejší rodák a první houslista Prozatímního divadla Mořic Anger a také vychovatel Bubeníčkových dětí dr. Jan Ludevít Procházka, klatovský rodák a klavírista.
Na Smetanovu návštěvu na pile Čeňka Bubeníčka vzpomínal v díle básníka Ladislava Stehlíka v trilogii Země zamyšlená jeho přítel Mořic Anger: „Tehdy ještě plavili na Otavě vory a docela blizoučko u Čeňkovy pily, na Paulině louce, bylo jejich vaziště. Smetana neodolal, usedl na jeden z vorů a …prý bylo na něho v tu chvíli zrovna božské podívání. Mohu říci, že jsem ho nikdy v takovém radostném rozechvění neviděl.“
Bedřich Smetana si tedy pobyt na Šumavě užíval a určitě dobře poslouchal, protože ke konci roku 1874, kdy symfonickou báseň Vltava z cyklu Má vlast komponoval, už byl hluchý. Šumění řek Vydra a Křemelná, které se u Čeňkovy pily stékají a vzniká Otava, ještě v dobách, kdy tu plavali lososi, si Bedřich Smetana pamatoval a tuto harmonii převedl do notového zápisu v takové formě, která dodnes uchvacuje celý svět.
Po pobytu Bedřicha Smetany u Čeňka Bubeníčka, nezůstalo pouze jedinečné hudební dílo, ale také vysazený smrk. V roce 1867 na břehu soutoku Křemelné a Vydry všichni tři přátelé Mořic Anger, dr. Jan Ludevít Procházka a Bedřich Smetana, na památku zasadili každý svůj malý smrk. Ten Smetanův, kterému je tedy nejméně 157 let, ale pravděpodobně bude tak o dva až pět let starší, tu roste stále. Najdete ho jednoduše – je označen cedulkou Klubu českých turistů.
Článek naleznete ZDE:
