Turistické značky samy nevzniknou. Podívali jsme se do terénu se značkařem, který pečuje o stezky u Tábora. Obnovuje turistické značení, které každoročně pomáhá tisícům lidí najít správnou cestu.
S předsedou Klubu českých turistů Pavlem Přílepkem jsme vyrazili do údolí Lužnice u Harrachovky, kde jsme sledovali obnovu jedné z nejkrásnějších turistických tras na Táborsku. Ukázal nám, co všechno práce značkaře obnáší, proč je český systém značení světovým unikátem a proč se vyplatí vážit si dobrovolníků, kteří jej už více než sto třicet let udržují.
Přímo u rozcestí ve Vlčím dole začal Pavel Přílepek obnovovat červenou turistickou značku vedoucí směrem na Větrovy, rozhlednu Hýlačkaa Kozí hrádek. Na první pohled jde o jednoduchou činnost – štětec, barvy a šablona. Ve skutečnosti je za každou značkou řada pravidel a zkušeností. Nejprve je potřeba očistit kůru stromu od mechu a lišejníků, zvolit správnou výšku i natočení značky tak, aby ji turista bezpečně zahlédl už z dálky. Na borovicích se někdy musí kůra lehce seškrábnout, jinde stačí jemný kartáč. Teprve potom přichází na řadu samotné malování.
„Turistické trasy obnovujeme pravidelně každé tři roky. Projdeme celou trasu, doplníme chybějící značky a obnovíme ty, které už za tu dobu vybledly nebo je poškodily přírodní vlivy. Smyslem je, aby se turista mohl na značení vždy spolehnout,“ vysvětluje Pavel Přílepek.
Značkaři přitom nepoužívají spreje, jak se někdy lidé domnívají. Pracují výhradně se štětci a speciálními hustými barvami. Kromě červené a bílé vozí v brašně také hnědou barvu, kterou upravují starší nebo rozrostlé značky tak, aby měly předepsaný rozměr deset krát deset centimetrů. Nechybí šablony, tužky, škrabka, zahradnické nůžky ani pilka, kterou lze odstranit drobné nálety nebo větve zakrývající výhled na značku.
České turistické značení je obdivované po celém světě
Během natáčení jsme se dozvěděli také řadu zajímavostí o českém systému turistického značení, který je považován za jeden z nejlepších na světě. Klub českých turistů dnes spravuje více než 44 tisíc kilometrů pěších turistických tras a značkaři se starají také o dalších zhruba 27 tisíc kilometrů cyklotras.
„Říká se, že vzhledem ke své rozloze má Česká republika největší hustotu značených turistických tras na světě,“ říká Pavel Přílepek. Červené značky přitom tvoří hlavní páteřní síť dálkových tras, modré spojují významná místa v regionech, zelené síť doplňují a žluté původně sloužily hlavně jako spojovací trasy mezi hlavními cestami. Dnes už jsou rozdíly mezi jednotlivými barvami mnohem menší, přesto základní princip značení zůstává stejný.
Místo, kde jsme reportáž natáčeli, má navíc mimořádně bohatou historii. Nedaleko stojí betonová lávka přes Lužnici, která je už třetím mostem na tomto místě. První zde vybudoval táborský Klub českých turistů už v roce 1920, ale ledové kry ji po několika letech zničily. Samotná stezka podél Lužnice začala vznikat už v letech 1895 a 1896 a dodnes patří mezi nejstarší turistické trasy v jižních Čechách. Vede z Tábora do Bechyně a dále směrem k Týnu nad Vltavou. Zároveň jde o jednu z prvních certifikovaných turistických tras v České republice s mezinárodním oceněním. Dobrovolníci, kteří ukazují cestu ostatním
Přestože se po turistických stezkách každoročně vydávají desetitisíce turistů, o jejich značení pečují dobrovolníci. Za svou práci nepobírají odměnu, propláceny mají pouze nezbytné náklady. Všechno ostatní dělají ve svém volném čase.
„Děláme to proto, že nás to baví. Spousta lidí turistické značení celý život využívá a pak přijde chvíle, kdy chtějí něco vrátit dalším generacím turistů,“ říká Pavel Přílepek, který se značení věnuje už od roku 1992.
Každý zájemce o tuto činnost musí nejprve absolvovat dvoudenní zácvik přímo v terénu. Naučí se správně umisťovat značky, orientovat se v pravidlech značení i šetrně pracovat v přírodě. Teprve poté může společně se zkušeným vedoucím značkařem vyrazit na svou první trasu.
Na závěr rozhovoru jsme se Pavla Přílepka zeptali, kam by pozval návštěvníky Táborska. Odpověď měl jasnou. Údolí Lužnice podle něj nabízí jedny z nejkrásnějších pěších tras v jižních Čechách. Turisté zde projdou skalním tunelem vytesaným do skály, vystoupají na vyhlídky nad řekou, navštíví zříceninu Příběnice i historický Stádlecký řetězový most. Místo, kde se snoubí historie, příroda i poctivá práce dobrovolných značkařů.
A jak se mezi turisty správně zdraví? Jednoduše a tradičně: „Zdrávi došli.“
Článek a rozhovor naleznete ZDE:
