Chata Ostrý (nebo též chata Pod Ostrým) je poněkud mladší, odbor KČST v Třinci ji otevřel v roce 1935. V článku se však dozvíte, že jádro objektu je výrazně starší. Do chat KČT spravovaných ústředím přišla teprve nedávno, v roce 2007.
Při plánování výstavby turistické chaty na beskydském vrcholu Ostrý (1 042 m) soutěžily mezi sebou německý Beskidenverein a KČST o to, kdo chatu postaví. První přišel s návrhem Beskidenverein, který chtěl chatu postavit přímo na vrcholu. Jeho žádost však byla úřady zamítnuta. V té době, to je v roce 1931, však již třinecký odbor KČT zakoupil pozemek o výměře 30 000 m na jihozápadním hřebeni Ostrého (proto onen často užívaný název chaty Pod Ostrým). Na pozemku stála stará horská bouda, kterou KČST zadaptoval a částečně přistavěl. Třinecký odbor chtěl chatu otevřít k 10. výročí svého založení (založen 1923), ale protože mohl začít se stavbou až v roce 1933, byla chata dokončena v průběhu prvního pololetí 1935. Slavnostní otevření se pak uskutečnilo ve dnech 28. až 29. září 1935. Při něm se na velké louce kolem chaty shromáždilo za krásného počasí několik set turistů. Hlavní projev pronesl předseda odboru, vrchní inspektor Ing. Theo Hepner.
Nová chata obsahovala jídelnu s kuchyní, dvě verandy, obývací pokoje v přízemí a v podkroví a byt nájemce. Stala se nejmenší chatou KČST v Beskydech a shodou mnoha okolností také i poslední chatou, kterou klub do druhé světové války v Beskydech postavil. Turisté si ji velmi brzy oblíbili.
Na louce nad chatou postavil již v letech 1931–1933 předseda Ing. Hepner za pomoci třineckých turistů malou soukromou chatu. Ta později měnila majitele, avšak byla vždy v nájmu třineckých turistů. V roce 1995 ji zakoupil třinecký odbor KČT a slouží mu jako základna dodnes. Říká se jí „Turistická chata mladých“ nebo podle jejího stavitele Hepnerka.
Na konci druhé světové války byla chata Ostrý vydrancována. Obnovil jí pan Adolf Szmek a několik let ji provozoval. Potom přešla do majetku Beskydských hotelů a restaurací (BHaR) resp. Restaurací a jídelen (RaJ). Z dokumentu není jasné, zda se měnili majitelé, nebo jen názvy socialistických vlastníků. Proto ani nevím přesně, kdo provedl v roce 1963 generální opravu, při které byla zvětšena veranda a jídelna a na louce nad chatou bylo postaveno deset srubových chat, dohromady se třiceti lůžky. Naopak ubytovací kapacita ve vlastní chatě byla snížena. Přitom byl instalován poprvé diesel-elektrický agregát, do té doby se na chatě svítilo pouze petrolejkami. Pokud se týká chatiček, ty se nedočkaly roku 1990. Postupně chátraly, až zmizely.
Po roce 1990 převzal na základě restituce znovu chatu třinecký odbor KČT. Potřebovala veliké opravy a úpravy, které odbor z větší části provedl vlastními silami. Tedy nejen na chatě Skalka, ale i zde předvedli beskydští turisté, co všechno je možno zvládnout dobrovolnickou činností. Zde byla hnací silou předsedkyně třineckého odboru Věra Byczanská, která opravu a částečnou přestavbu řídila a dovedla do zdárného konce.
Po roce 2000 však byla potřeba provést další opravy a modernizaci chaty, na které provoz nevydělal. Odbor KČT Třinec nemohl z vlastních zdrojů potřebné investice zajistit. Proto začal uvažovat o jejím prodeji. Zachoval se však vzorně ve smyslu stanov KČT a nabídl chatu k převodu do majetku ústředí. K tomu došlo v roce 2007.
