Horská chata Skalka

Nedaleko místa (necelých 10 km), kde se setkávají česko–slovenské a česko–polské hranice, pod vrcholem poslední hory hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd, který se jmenuje Skalka (932 m), stojí stejnojmenná chata. O její historii, dávné i nedávnější, i o její současnosti si dnes budeme vyprávět.

Celá zdejší oblast spadá do historického území Těšínská, jehož poslední stoletá historie byla velmi bouřlivá. Odnepaměti zde žily tři národnosti: Poláci, Němci a Češi. Až do konce 1. světové války bylo toto území hluboko v rakousko-uherském státě (polská Halič patřila do monarchie). Hned po ní začaly spory mezi nástupnickými státy Československem a Polskem o toto území. Rozkrojeno bylo na českou a polskou část, německá menšina zůstala na obou stranách hranice, na české straně zůstala menšina polská. Soužití obyvatelstva probíhalo někdy lépe, někdy hůře a vzájemná rivalita se projevila i při vzniku organizované turistiky a výstavbě jejích částí. V moravských Beskydech na konci 19. století zpřístupňoval celou oblast mezi Frenštátem a Rožnovem první český turistický spolek vůbec, Pohorská jednota Radhošť (PJR, založen 1884). V Moravskoslezských Beskydech soutěžil německý spolek Beskidenverein (založen 1893) s Klubem českých turistů (později Klubem československých turistů). Beskidenverein měl chatu na Velké Čantoriji, KČST postavil chatu na Velkém Polomu (otevřena v roce 1924). Proto se Beskidenverein rozhodl postavit chatu na úbočí Skalky, která je od chaty na Velkém Polomu vzdálena asi 1 km. Otevřena byla 7. října 1928. Byla to dřevěná dvoupatrová budova s kamennou podezdívkou, ve 12 pokojích měla 60 lůžek.

Další historie chaty byla velmi pohnutá. Turistice mohla sloužit jenom 10 let, pak přišel Mnichov, po něm Poláci obsadili toto území a nakrátko jej připojili k Polsku. Potom přišel začátek války, porážka Polska a chata začala být využívána německou armádou. Částečně jako základna pro boj s partyzány, kterých bylo v těchto odlehlých místech vždy dost, hlavně však jako místo rekonvalescence pro zraněné německé vojáky. O životě na chatě v té době mně toho hodně navyprávěl starý cukrář pan Tadeusz Krzysztof v cukrárně TADEK v Mostech u Jablunkova. Jako původně československý občan polské národnosti tam totiž sloužil jako číšník. Po skončení 2. světové války a vynuceném odchodu německé menšiny zanikla činnost spolku Beskidenverein v této oblasti (dodnes je činný jako kulturní spolek se sídlem v německém Stuttgartu). Chata přešla postupně do majetku československé sjednocené tělovýchovy a z něj ji v roce 1991 převzal Klub českých turistů. Bohužel, ve velmi zbědovaném, neprovozovatelném stavu. Projekt zpracovaný pro její rekonstrukci ukázal neúnosně vysoké náklady potřebné pro realizaci. Proto se na konferenci KČT v roce 1994 hlasovalo o návrhu na její prodej. Tehdejší Beskydská oblast KČT však přesvědčila delegáty, že chatu převezme a svépomocí opraví. Díky nesmírnému úsilí desítek dobrovolníků se opravu podařilo dokončit v pozdním podzimu roku 1997. Čtrnáct dní před novou kolaudací v roce 1997 však chata vyhořela do základů (patrně pro závadu v elektroinstalaci).

A nyní nastává nejslavnější období v historii této chaty. Bezprostředně po tragédii se místní turisté i další občané, podporovaní starostou obce Mosty u Jablunkova Augustinem Martynkem, rozhodli, že chatu postaví znovu. Rozhodnutí začali ihned realizovat, ještě v zimě vyčistili staveniště a od jara začali stavět znovu. Tentokrát již ne desítky nadšenců, ale přímo stovky. Jejich nadšení a výsledky doslova elektrizovaly celé okolí a našly se desítky sponzorů. Starostové dvou okresů, Frýdek-Místek a Karviná, podpořili stavbu 2 mil. Kč. Přispěla obec Mosty a stovky dalších občanů. Chata tak mohla být postavena v rekordním čase, náklady na její výstavbu byly díky obětavosti občanů z celého okolí neuvěřitelně nízké. Otevřena byla již v roce 2000.

Dnes chatu provozuje Sdružení Skalka (chata je ve spoluvlastnictví KČT Moravskoslezská oblast, KČT Ústředí a obce Mosty u Jablunkova – majoritu zde má KČT). Nájemcem chaty je pan Josef Szotkowski. V chatě je hezky zařízená jídelna pro průchozí turisty, s krbem, u kterého se příjemně sedí, a další jídelna pro ubytované hosty.

Přijeďte na „placky na blaše“ (na plechu pečený speciální bramborák), nebo na „staropolský bigoš“, nebo třeba jen na „těšínský žurek“ (polévka – vepřový vývar s vejcem, houbami a speciálně připraveným kváskem). Nakonec si můžete dát jablko v těstíčku s ořechy. Anebo třeba úplně něco jiného z bohaté nabídky jídel. Pan nájemce vám k tomu určitě doporučí i další zajímavá místa, která je zde dobré navštívit.