První chaty v nově vzniklém Československu vznikaly na území, kde spolu soupeřilo české a německé obyvatelstvo zde žijící.
Dnešní Raisova chata na Zvičině se v době jejích začátků se jmenovala pouze Chata na Zvičině. Název Raisova, podle českého prozaika Karla Václava Raise, narozeného v nedalekém Bělohradě, byl připojen až v roce 1927. Tato chata byla původně větším zemědělským stavením s hostincem, které pro svoje účely zakoupila Národní jednota severočeská (dále jen NJS), založená v roce 1884 za účelem podpory českých menšin v národnostně smíšených územích. Tato koupě se uskutečnila pravděpodobně v roce 1887. Zakladatel a první předseda NJS, JUDr. František Čížek, byl jedním ze zakladatelů KČT v roce 1888 a pravděpodobně potíže s provozem této chaty ho mimo jiné vedly k poznatku potřeby založení turistického klubu s celostátní působností.
Zvičinu chtěli Češi i Němci
Zvičina (671 m) je nejvýraznější hora ve východní části Podkrkonoší. Ze všech krkonošských hor, od Vysokého kola až po Rýchory, je velmi dobře viditelná. Z toho opačně vyplývá, že z jejího vrcholu je vidět při pohledu na sever celou východní část Krkonoš a při pohledu na jih celé Hořicko a Jičínsko. Přitom právě přes její vrchol procházela hranice mezi českým Hořickem a národnostně smíšenou, většinově německou oblastí mezi Zvičinou a Krkonošemi. Bylo tudíž jasné, že při razantním nástupu turistiky bude o tuto horu soupeřit turistika česká, tedy KČT, s německou.
Proto se můžeme dočíst začátkem roku 1899 v záznamech zjednání předsednictva KČT, že jednali o možném zakoupení hostince NJS na Zvičině. Totéž téma se objevuje i v zápise ze schůze delegátů KČT v Praze (schůze delegátů vždy v roce předcházela konferenci klubu, které tehdy říkali Sjezd) dne 4. 3. 1899. Později informuje místopředseda JUDr. Ladislav Valenta o svém jednání s NJS, při kterém jednali o možnosti koupě hostince na Zvičině, eventuálně o jeho spoluvlastnictví, a při kterém vycházeli z předpokládané ceny objektu ve výši 7500 zlatých. V dalším průběhu se můžeme dočíst o tom, že ke konečné dohodě by mělo dojít brzy, s poukazem na opakované články v časopise Riesengebirgs Zeitung (tehdejší německý regionální časopis pro Krkonoše a Podkrkonoší) hovořící o tom, že Němci by měli na vrcholu Zvičiny postavit rozhlednu. Proto se urychleně připravovala smlouva mezi KČT a NJS. Mezitím však KČT již od roku 1899 převzal provoz hostince. Koupě chaty byla realizována až začátkem roku 1901.
Kruhový rozhled
Vrchol Zvičiny byl na počátku 20. století holý, takže přímo od hostince se turisté mohli potěšit prakticky kruhovým rozhledem. Přesto však se již tehdy uvažovalo o stavbě rozhledny, patrně právě proto, že byly obavy z výstavby rozhledny německé. Při jednom z dalších jednání předsednictva KČT se jednalo o nutnosti zabránění výstavby rozhledny rakouským turistickým spolkem Österreichischer Riesengebirgsverein. Intervencí KČT na úřadu německé obce Zvičina se podařilo účinně výstavbě této rozhledny bránit.
Proto se ihned po koupi připravovaly plány, jak rozhlednu k chatě přistavět. Protože to zase naráželo na nevstřícný postup obecního úřadu v německé vesnici Zvičina, vleklo se jednání dlouhé roky.
V té době byla však k chatě přistavěna velká zastřešená, dokola prosklená veranda. Nakonec byla rozhledna do chaty vestavěna až v roce 1925 a slavnostně otevřena dne 25. 4. 1926. Rozhledna nemohla být příliš vysoká, neboť vycházela z konstrukce vlastní chaty. To, co jí však chybělo na výšce, doháněla moderním technickým provedením. Vrchol rozhledny totiž tvoří prosklená kopule umožňující kruhový rozhled. Uprostřed byl stojan na větší hvězdářský dalekohled, který tam byl umístěn již při slavnostním otevření. Aby mohl tento dalekohled být použit jako dalekohled hvězdářský, bylo možno odsunout segment ve vrchlíku kopule, a co je naprosto unikátní, ručním kolem bylo možno celou ocelovou prosklenou kopuli otočit. Pohon byl ruční, točilo se železným kolem, pohyb se přenášel na pastorek, zapadající do ozubení, které tvořilo základ otočné části kopule.
Kostelík i ubytovna
V době, kdy NJS kupoval chatu, stál na samotném vrcholu (výškový rozdíl od chaty je jen několik metrů) již barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého s věžičkou z roku 1711. Ve 20. letech 20. století KČT v interiéru chaty zřídil čtyři dvoulůžkové pokoje pro turisty. Dnes však tyto pokoje slouží pro ubytování obsluhy. Později, na konci 70. let minulého století, byla níže po svahu postavena radiokomunikační věž, která dnes při pohledu z dálky tvoří dominantu Zvičiny.
Provozovatelé se střídali
Chata byla po rozpuštění KČT v roce 1949 spravována několika provozovateli (RaJ apod.). Když se ji KČT podařilo v roce 1991 jako jeden z prvních objektů získat zpět, byla ve velmi zuboženém, prakticky neprovozovatelném stavu. Vstup na rozhlednu byl zatlučen prkny, protože při návštěvě většího počtu turistů hrozilo její zřícení. Přesto to byla dne 20. 6. 1992 velká sláva, když jsme znovu získanou a provizorně opravenou chatu slavnostně otevírali. Stalo se tak za přítomnosti několika set turistů a hostů, přítomni byli i poslední žijící členové předsednictva KČT z doby před rokem 1948, včetně Ing. Zdeňka Kropáčka, syna PhDr. Jana Kropáčka (oba byli význačnými funkcionáři, jak odboru KČT Dvůr Králové, tak později i v ústředních orgánech KČT), RNDr. Josefa Dostála a JUDr. Josefa Drábka.
Na všechny hluboce zapůsobilo, když si tehdy mohli v dochované chatové knize přečíst záznam, ze kterého vyplývalo, že v roce 1902 podnikla na Zvičinu výlet skupina, v níž byli mimo jiné i básníci Karel Jaromír Erben (rodák z Miletína) a Jaroslav Vrchlický.
Dnešní stav
Chata je přístupná i autem, neboť až na samotný vrchol vede silnice, a vedle chaty KČT je parkoviště. Přístup auty je možný z jihu od Miletína i ze severu od Dvora Králové přes Horní Brusnici. Konečná část výjezdu v obou případech začíná v obci Zvičina, která je od vrcholu vzdálená již jen necelý kilometr. Vrchol Zvičiny je oblíbeným místem vyznavačů paraglidingu. Při letním pohledu z dálky proto Zvičina vypadá jako hora obletovaná pestrými motýly. Chata dnes neposkytuje ubytování, má však rozlehlou, příjemnou a hosty oblíbenou restauraci s poměrně velkou nabídkou jídel a venku kiosek nabízející malé občerstvení pro turisty, kteří zejména v létě za dobrého počasí a pěkných výhledů přicházejí na vrchol po stovkách. Je však třeba dát pozor a raději si předem zjistit na internetu otevírací dobu, která je mimo vrcholnou letní sezónu značně omezená.
