Do Banátu přišel kvůli přítelkyni. Rozjel tam festival, postavil hřiště i hospodu a teď láká investory

Nejprve rostla hlavně jejich vlastní spotřeba piva, teď ale úspěšně zvelebují Eibenthal. Do českorumunské vsi se vrací celé rodiny, najednou je plná škola.

Ten příběh vlastně nemusel být ničím zvláštní. Štěpán Slaný šel před dvaceti lety po tréninku na pivo, seznámil se s jednou slečnou a začal s ní chodit. Po nějaké době se ho zeptala, zda by neměl chuť navštívit její prarodiče. „Ale ti žili v Rumunsku. Popravdě mě to trochu vyděsilo, nevěděl jsem, co od toho čekat,“ směje se při té vzpomínce dvaačtyřicetiletý rodák z České Lípy.

Jeho přítelkyně, kterou si později vzal a má s ní dvě děti, má sice část rodiny z Rumunska, mluví ale plynně česky. Slaný tak věděl, že pochází z komunity banátských Čechů neboli Pémů, kteří do Rumunska a Srbska přišli v první polovině 19. století a už tam zůstali. Založili tam několik vesnic, kde si udrželi mateřštinu a vlastní kulturu i díky odlišné víře – katolicismu.

A malebnou oblast v kopcích nad Dunajem si zamiloval i Slaný. Během poznávání obce Eibenthal, které se také říká Tisové Údolí, narazil na místňáka Tiberia Iosifa Pospíšila, který ho pozval na pár deci pálenky a následně ho provedl po vsi. Slovo dalo slovo – a už o několik okamžiků později spolu řešili, že si Českolipan koupí v Banátu domek.

Slaný pak ještě zlanařil Jana Dubna, svého kamaráda z dětství, a trojice začala společnými silami zvelebovat Eibenthal, odkud mladí prchají za lepším živobytím buď do velkých rumunských měst, nebo do Česka. „Nejprve jsme tam otevřeli penzionek. A pak náš vyprahlý zrak spočinul na vedlejší stodole, kde jsme se rozhodli otevřít hospodu,“ líčí Slaný.

 

Ze začátku jejich plánům nikdo příliš nevěřil. Eibenthal byl a ostatně pořád je odlehlou vesnicí, kam tehdy ročně přijelo 40 turistů – z velké části šlo o batůžkáře, kteří tam spíš zabloudili. Slaný s Dubnem přesto vybrali různá spoření, celkem půl milionu korun, a šli do toho.

„Honza se tam dokonce na čas přestěhoval. Bydlel ve stanu, rekonstruoval stodolu a čepoval pivo turistům“. Původně chtěla parta vařit vlastní pivo, nakonec ho ale odebírá ze Cvikova. A teď rozjíždí jednání i s Kofolou, které patří pivovary Holba, Litovel a Zubr.

Jen hospoda s malým penzionem by ale trojici neuživila. „Tři čtvrtiny tržeb jsme generovali my. Měli jsme pocit, že rosteme, rostla ale hlavně naše spotřeba,“ popisuje Slaný. Začali tak ve vesnici skupovat i prázdné nemovitosti. „Tehdy se dal celý dům koupit za 400 až 500 tisíc korun, což pro Čechy byla dost srandovní cena. Navíc jsme chtěli chránit Eibenthal před různými spekulanty, kteří by změnili ráz obce,“ doplňuje Českolipan.

Celý článek si můžete přečíst na stránkách cc.cz: