Povídali jsme si s Martinem Jeleňem, Matějem Štarkem a Denisem Mazurem – třemi kamarády a vedoucími skautského oddílu, kteří stáli u zrodu projektu Felicie na cestách. Spolu s nimi za projektem stojí také Martin Nikl, Tomáš Červenka, Dominik Absolon, Antonín Svoboda a Jonáš Vágner. Partu spojuje přátelství, chuť objevovat svět a odvaha vyrážet na dlouhé cesty ve starých vozech Škoda Felicia, ale také blízké hodnoty k turistice a pobytu v přírodě, díky nimž dnes jejich cesta přirozeně navazuje na spolupráci s Klubem českých turistů.
V rozhovoru prozrazují, jak celý nápad vznikl, co je na cestách motivuje, s jakými překážkami se potýkají i kam by jejich další výpravy mohly směřovat — a proč pro ně má propojení s českou turistickou tradicí smysl.
Jak vlastně vznikl projekt Felicie na cestách?
Projekt vznikl ve chvíli, kdy se většina z nás stala plnoletými a pořídili jsme si první Felicii. Jako parta skautů jsme vyrazili na nezávodní rallye Gumbalkan a tento způsob cestování nám okamžitě sedl. Postupně jsme si ho začali přizpůsobovat – plánovali jsme vlastní trasy, jezdili po své ose a brali to jako svobodný a zábavný způsob poznávání světa. Zároveň jsme chtěli podniknout větší společnou výpravu, a tak se z původního nápadu stal dlouhodobý projekt.
Největší výzvou pro nás paradoxně není nepohodlí, ale držet si hodnoty ze skautingu – nepít alkohol, nemluvit sprostě a tvořit slušný obsah i ve filmech z našich cest, i když na podobných akcích často panuje opačný přístup. Díky zkušenostem z turistických akcí po Česku jsme zvyklí na jednoduché podmínky, spaní pod stanem i fungování v terénu, takže „zakempit“ téměř kdekoliv pro nás není problém.
Hlavní motivací je plnit si sny, podívat se do světa, a hlavně to všechno zažívat společně. První expedice byla především o společně strávených prázdninách, druhá už víc o posouvání hranic a naplňování osobních cílů.
Proč jste si jako dopravní prostředek vybrali právě staré vozy Škoda Felicia?
Nejdůležitější parametr byl prostý – cena. Jako studenti, kteří se rozhodli objevovat svět, jsme neměli příliš možností. Jedno auto jsme získali téměř zadarmo a druhé dokoupili. Zůstali jsme u stejné značky kvůli dostupnosti náhradních dílů i jednoduché údržbě. Felicie je technicky nenáročné auto a na opravy ideální. Prostě skvělé české auto!
Jaké byly největší výzvy poslední expedice Nordkapp?
Výzev bylo hned několik. Tou první bylo sjednotit osm lidí na termínu odjezdu. Jsme studenti, máme brigády i povinnosti ve skautu, takže najít společný čas není jednoduché. Někteří z nás navíc ještě neměli po maturitě. Nakonec jsme se domluvili na začátek září.
Další výzvou bylo samotné soužití po čtyřech lidech v jednom autě. Cesta je dlouhá a každý chce vidět něco jiného. Naštěstí se vždy dokážeme dohodnout, takže nám nehrozila žádná „ponorka“.
Kolik kilometrů jste během cesty ujeli a jak jste řešili poruchy aut?
Původní plán byl 8 500 kilometrů, ale nakonec jsme ujeli přes 11 000. Přidávali jsme totiž další zajímavá místa. Co se poruch týče, nic zásadního se naštěstí nestalo. Několikrát nám ucházelo kolo, jednou jsme sjeli ze srázu a zdeformovali ráfek – to fanoušci uvidí v připravovaném filmu. Na Nordkappu nám kolo opravili v nejsevernějším servisu v Evropě. Vážnější problém nastal až cestou zpět v Dánsku na ostrově Rømø, kde se u modré Felicie zadřelo ložisko. Poradili jsme si a druhý den už jsme dorazili do Česka.
Jak probíhá příprava na tak dlouhou cestu?
Příprava je dlouhá a vyžaduje důkladné plánování. Řešíme trasu, rozpočet, trajekty, technický stav aut, náhradní díly i vybavení – střešní boxy nebo zahrádky. Na poslední výpravu jsme pořídili také dvě kamionové vysílačky, které jsme instalovali do obou vozů, abychom spolu mohli být neustále v kontaktu.
Jak zvládáte financování expedic? Jaké jsou největší náklady?
Cesty si z velké části hradíme sami. Pomáhají nám i fanoušci dobrovolnými příspěvky a postupně jsme začali oslovovat sponzory. Některé firmy nám poskytly finanční podporu, jiné materiální – například zásoby svačinek na cestu. Největší položkou je benzín, který nás vyšel přibližně na sedmdesát tisíc korun a který jsme zaplatili z podpory sponzorů. Podporovatelům se snažíme jejich pomoc vrátit alespoň formou připravovaného filmu.
Jaké reakce lidí vás nejvíce překvapily?
Překvapilo nás, když nám během cest lidé posílali fotografie, které pořídili ve chvíli, kdy nás potkali. Jednou nám ujel trajekt a čekali jsme dvě hodiny na další. Vzali jsme rybářský prut, chytili rybu a rovnou si ji na vařiči připravili. Postupně se kolem nás začali scházet lidé a fotit si nás. Když dorazil italský zájezd turistů, stali jsme se pro ně velkou atrakcí.
Byly chvíle, kdy jste chtěli projekt vzdát?
Naštěstí ne. Jsme parta, která spolu dobře vychází, a ani auta nás nenechala ve štychu. A i kdyby ano, stejně bychom to nevzdali – všechny ty zážitky a zkušenosti za to rozhodně stojí.
Plánujete se vydat i mimo Evropu?
Ano. Na rok 2027 máme naplánovanou další trasu, ale zatím ji nechceme zveřejňovat. Víme jen, že bude jednosměrná, povede mimo Evropu a auta budeme posílat zpět kontejnerem. Uvidíme, jak se nám podaří vyřídit víza a mezinárodní řidičské průkazy. Možná to bude něco, co tu mezi podobnými cestovateli ještě nebylo.
Jak mohou lidé váš projekt podpořit?
Největší podporou je pro nás, když o nás lidé řeknou svým známým. Pomůže také nákup vstupenek na promítání našeho filmu nebo dobrovolný příspěvek na našich stránkách felicienacestach.cz.
Jak vás napadlo navázat spolupráci s Klubem českých turistů?
Šlo hlavně o mediální a hodnotové propojení. Sdílíme radost z cestování i vztah k přírodě. Jako skauti máme prochozené české hory a každých čtrnáct dní pořádáme výpravy do přírody s dětmi z oddílu.
Projekt Felicie na cestách stojí na podobných principech jako KČT – přinášet lidem inspiraci k pohybu a poznávání. My sdílíme zážitky a motivujeme ostatní vyrazit na cesty, KČT zase buduje a značí trasy, po kterých mohou chodit miliony lidí. V obou případech jde o stejnou myšlenku: otevřít lidem svět kolem sebe.
Alena Spilková
