Vznikaly v drsných horských podmínkách, zažily požáry, tragédie, destíky let chátrání, mnoho přestaveb i změn majitelů. Dodnes však slavné horské boudy v Krkonoších nabízejí přístřeší a občerstvení turistům i sportovcům.
Horské chaty v Krkonoších mají často dlouhou historii plnou dramatických zvratů. Přežily však dodnes, i když třeba ve změněné podobě. A nyní spojují tradiční horskou pohostinnost s moderním komfortem. K některým se dá snadno dostat po turistických cestách či dokonce silnicích, jiné stojí v odlehlejších koutech Krkonoš a jsou odměnou pro opravdové dobrodruhy.
Seznam Zprávy připravily výběr těch nejproslulejších krkonošských bud. Stojí za návštěvu pro všechny, kteří hledají romantické útočiště s praskajícím ohněm v krbu či kamnech, rodinné prostředí s domácí kuchyní, zastávku na jídlo a pití na výletě nebo strategické místo k přenocování při přechodu hor.
Výrovka: od pašeráků k moderní gastronomii
Na místě v nadmořské výšce okolo 1400 metrů stávalo v od 18. století jednoduché přístřeší zvané Tannenbaude (Jedlová bouda), majitel je však zboural začátkem 19. století. Stálo totiž na pašerácké stezce a jemu se nelíbilo, že se stalo útočištěm finanční stráže. Na oblíbeném místě však brzy znovu vyrostl přístřešek s občerstvením a suvenýry, jenž provozovala rodina Steinerových.
Dalších změn se místo dočkalo ve 20. století. Zdejší nově vystavěná roubená bouda sloužila jako vojenská výcviková základna nebo četnická stanice, až nakonec v roce 1946 lehla popelem. Dlouho tu pak stála jednoduchá útulna s plochou střechou, do níž se v zimě vcházelo tunelem ve sněhu.
Dnešní chata je dílem architekta Vladimíra Vokatého z let 1988 až 1990 a majetkem Klubu českých turistů. Slouží turistům a kolemjdoucím, kteří mohou využít ubytování v pokojích nebo ve společné noclehárně a najíst se v místní restauraci. Nyní bouda mění provozovatele, Petr Bárta z Brádlerových bud zde chystá nový gastronomický koncept spolu s podnikatelem Janem Stejskalem z firmy Sfood.
Brádlerovy boudy: patřily německým nacionalistům
Na velké enklávě mezi Dvorským a Medvědím potokem stojí Brádlerovy boudy. I když název zůstal historicky v množném čísle, dnes je to de facto jedna horská chata se zázením. První doložená zmínka o místě pochází z roku 1676, ale boudy na enklávě mohly stát už za třicetileté války, kdy do Krkonoš utíkali lidé před švédskými vojsky hledat obživu v podobě chovu dobytka.
Největší zdejší chata, Brádlerova bouda, se na konci 19. století za vlastnictví německé rodiny Hollmannů přeorientovala na ubytování turistů a přejmenovala se na Hostinec u Velkého Šišáku. V roce 1925 se však vrátil původní název. Hollmannovi vlastnili boudu až do druhé světové války a jako sudetští nacionalisté na ni ještě před Mnichovem vyvěsili hákový kříž. I po odsunu se sem údajně snažili vracet pro zabavený majetek.
Po válce připadla chata Československému svazu tělesné výchovy a dostala jméno Fučíkovy boudy po komunistickém novináři. Dnes patří Klubu českých turistů a provozovatelem je už přes 20 let Petr Bárta. Kromě ubytovávání a občerstvování turistů je bouda rájem skialpinistů a útočištěm pro výcvik armády, policie a hasičů.
Vosecká bouda: elektřinu si tu vyrábějí sami
Vosecká bouda získala pojmenování podle louky, na které stojí. Nachází se v nadmořské výšce 1260 metrů a stojí na území Harrachova. Založena byla roku 1743, nejprve sloužila jako seník a koncem 18. století jako přístřešek pro dřevaře či hospodářské stavení.
Na konci 19. století zažila loupežné přepadení a jeden z jejích nájemců, Josef Erlbach, nedaleko umrzl při přespávání pod širákem. Od roku 1896 se bouda využívá pro turistické účely, je totiž významným výchozím bodem pro túry směrem k prameni Labe, Labské boudě, na Sněžné jámy, Violík či Vysoké Kolo.
Během let prošla řadou úprav, nynější podobu získala rekonstrukcí po konci druhé světové války. Dodnes není napojena na elektrickou síť, i když se o to Klub českých turistů snaží – elektřinu si tu vyrábějí dieselagregátem a fotovoltaikou. K ubytování lze využít 43 míst, pro návštěvníky je k dispozici samoobslužná restaurace.
Článek naleznete ZDE:
