Po červené, modré, žluté nebo zelené se vydávají turisté nejen v Česku, ale třeba i v Polsku nebo Brazílii. Letos na podzim přibyde další lokace – Vietnam. Ten zatím žádný systém navigace v přírodě nemá. „Největší obavy má lesní stráž z volného pohybu v národních parcích a zabloudění či zranění. V tomhle vnímají největší přidanou hodnotu značení,“ říká pro iROZHLAS.cz Roman Hrůza z Klubu českých turistů, který byl systém ve Vietnamu představit.
Vietnamci bohatnou a s tím se mění i jejich životní styl. Zatímco dříve byla na prvním místě práce, mladší generace si chce užít i volný čas a míří do přírody. Infrastruktura na to však není připravená.
„Turistické značení, jako máme v Česku, ve Vietnamu určitě není,“ přibližuje pro iROZHLAS.cz tamní realitu manažerka cestovní a zážitkové organizace Sapa Trip Lucie Pštrosová, která v zemi několik let žila a stále tam jezdí jako průvodkyně.
Lidé se při cestě do přírody proto musí spoléhat na průvodce, kteří v dané oblasti žijí, nebo na mapy v mobilních aplikacích.
I tak se ale mohou dostat do problémů. V dubnu se například psalo o rakouském turistovi, který se ztratil a musel přečkat noc v lese, než našel pomoc.
„Největší riziko je, že zabloudí. Je tam divočina a nejsou tam třeba žádné vesnice. Když zabloudíte v Česku, tak po pár kilometrech někam dojdete, ale tam ne,“ doplňuje pro iROZHLAS.cz Roman Hrůza z Klubu českých turistů. Pohyb ve volné přírodě se proto podle něj ve Vietnamu nedoporučuje.
Problém, který může kvůli změně životního stylu místních a oblibě země mezi zahraničními turisty ještě narůstat, si uvědomuje i vietnamská vláda. Její zástupci se o tom zmínili i loni na podzim v Českém centru Hanoj, kam byli pozváni dva čeští architekti Martin Rajniš a David Kubík. Ti doporučili právě Hrůzu, který značení propaguje.
„Danu Brabcovou, což je šéfka Českého centra, myšlenka zaujala a hned se na to začala ptát v kruzích tamního cestovního ruchu. A všichni jí řekli, ať přijedeme a něco jim o tom řekneme,“ líčí Hrůza začátek cesty turistických značek do Vietnamu.
Brabcová potvrzuje, že zájem místních byl velmi pozitivní. „V současné situaci je to ve Vietnamu velmi aktuální, protože země hodně propaguje turismus,“ přibližuje iROZHLASu.
Bezpečnější turistika
Na začátku června proto Hrůza spolu s kolegou Adamem Urbanem zamířili se systémem vytvořeným Klubem českých turistů do Hanoje, aby značení představili zástupcům ministerstva kultury, sportu a cestovního ruchu a také zástupcům národních parků i lesní stráži. „Oni to vnímají nejen z pohledu turismu, ale ještě důležitější je zpřístupnění a bezpečnost pohybu,“ popisuje Hrůza důvody, proč systém značení ve Vietnamu rezonoval.
„I stát si uvědomuje, že pro zvýšení turismu je potřeba, aby se lidé nebáli chodit do přírody, ale aby vznikly nové alternativy. Největší obavy ochránců přírody a lesní stráže plynou z volného pohybu v národních parcích a zabloudění, potažmo zranění, spadnutí do nějaké díry a podobně. V tomhle vnímají největší přidanou hodnotu značení,“ vysvětluje Hrůza.
„Kdyby k turistickému značení došlo, tak si myslím, že by lidé měli jistotu, že dojdou v pořádku, nikde se neztratí a nemusí se nutně spoléhat na Google mapy, GPS nebo na místního průvodce,“ mluví o možných výhodách značení Pštrosová.
Zájem národních parků
Se zástupci tří národních parků se proto už předběžně domluvili na značení několika tras, které si správy parků samy vybraly. První vietnamská trasa s českými značkami by mohla vzniknout v národním parku Cát Bà na severu Vietnamu. Hrůza s Urbanem si ji i prošli – půjde o přibližně pětikilometrový okruh s cestou na rozhlednu.
Zájem projevil také národní park Phong Nha – Ke Bang ve středním Vietnamu, kde by místní zástupci rádi označili 15 kilometrů dlouhou trasu, kde je atrakcí i botanická zahrada. Zástupci Klubu českých turistů ji už navštívit nestihli, v červenci si ji ale projde Brabcová z Českého centra Hanoj. A zájem má také národní park Cát Tiên.
Vyškolit značkaře
Značkaři by s pracemi na prvních trasách měli začít letos na podzim. Kromě vyznačení tras ve zmíněných národních parcích by chtěli také zaškolit místní značkaře. To je však složitější, než se na první pohled zdá.
„Vypadá to možná jednoduše, že člověk vezme kýbl a jde, ale je to opravdu složité. Tím je to značení vlastně unikátní a respektované po celém světě – je v tom preciznost a logičnost. Nemůžete malovat na každý strom, na každý kámen,“ popisuje Hrůza.
Školení v Česku obnáší dva víkendové intenzivní kurzy s teorií. Poté začátečníci chodí podle Hrůzy rok se zkušeným značkařem, než se sami vydají do terénu. Ve Vietnamu však půjde o zrychlený proces.
S místními navíc čeští značkaři budou muset zjistit také to, na jaké materiály se mohou značky malovat. Češi zatím třeba netuší, jak dlouho vydrží uříznutá bambusová tyč, než shnije, neví proto, zda by šla využít. Otázkou je také to, jaké barvy se budou používat. Nejde o paletu, ta bude stejná jako v Česku, ale například o hustotu barev.
„Tohle bude spíš taková experimentální cesta,“ říká Hrůza o podzimní zkoušce značkařů. Další trasy by si už měli vytvářet místní kompletně sami.
PR Česka
Po Mongolsku, kde jsou trasy označené turistickými značkami od roku 2023, bude Vietnam teprve druhou asijskou zemí, kde se značky objeví. „Jsem přesvědčená, že pokud se to podaří ve větší míře, tak to bude velký úspěch a bude to hlavně skvělé PR pro Českou republiku,“ míní Brabcová z Českého centra Hanoj.
Tuzemsko má ve Vietnamu podle ní stále dobré jméno, ale spíš se to týká starší generace. Mladší už Česko tolik neznají.
„Nicméně teď začínáme velmi intenzivně propagovat Českou republiku. Začala se tam třeba vyrábět auta Škoda, takže navazujeme na nějakou tradici. A myslím si, že tohle je skvělá příležitost PR České republiky ještě víc zdůraznit,“ uzavírá.
Článek naleznete ZDE:
