Nejmladší skupina puťáků z KČT Sokol Turnov vyrazila na konci června na svůj první puťák. Jejich cílem byl Banát, konkrétně Stezka Českým Banátem. Jako bonus si přibrali značkařskou nosičku, protože se rozhodli, že budou při přechodu zdejších hor obnovovat turistické značení.
Jejich cesta byla hned od začátku nabita úžasnými zážitky, které se dají zažít právě jen na puťáku.
- Hodinové zpoždění vlaku při odjezdu z Prahy cuchající nervy účastníků, protože čas na přestup v Budapešti se povážlivě zmenšil.
- Rumunský občan a jeho početná rodina rozvalená na zemi v našem zarezervovaném kupé v nočním vlaku Vídeň – Bukurešť.
- Noční nádraží v Aradu a systém rumunské náhradní autobusové dopravy.
- Desítky popadaných stromů brzdící pochod do Gerniku, kde zatím chladla připravená večeře.
- Večeře u pana Maška „Zelího“ a povinný přípitek s tímto gernickým pábitelem (fakt se to nadalo odmítnou, i když někteří protestovali, že jim je teprve čtrnáct).
- První opravdová bouřka v horách.
- Konzumace sýra a čerstvě nadojeného ovčího mléka v rumunské salaši.
- Obnova turistického značení pomocí čtyřkolky.
Kaštani si na svém prvním puťáku vyzkoušeli spoustu nových věcí. Například si stanovili svůj výchozí čas, který potřebovali pro své první ranní zabalení. Výchozí hodnota zní 2, 5 hodiny. Je pravdou, že na tuto metu již nikdy nedosáhli a vítězný čas dokázali vytáhnout na 1,5 hod. Učili se zakopávat svoji ranní potřebu, učili se večer stavět a ráno sušit stan. Vařili svoje první puťácké jídlo a léčili první puchýře, šrámy a ošetřovali vlky.
Odměnou za jejich značkařské snažení byl bezplatný pobyt v kempu Bígr, kde zrovna pobýval jeho sympatický majitel. Pro přeložení žluté značky a vyznačení odbočky na místní vyhlídku dal k dispozici svoji čtyřkolku, vařil večeře a snídaně, odvezl některé účastníky, kteří potřebovali dříve odjet, bezplatně do Oršavy. Navíc dal k dispozici svoji koupelnu a splachovací záchod. Nutno říci, že na revanš mu chlapci naštípali dříví a děvčata otrhala ovoce ze zdejších stromů.
Značení dále pomyslně otevřelo dveře v poslední vesnici Eibenthál. Místní opět potvrdili svoji pověst lidí, kteří si práci značkařů velice považují. Když slyšeli, jaký úsek Kaštani s nosičkou prošli (celkem to bylo 112 km), tak je zdarma ubytovali a nabídli bezplatné snídaně ve zdejší restauraci. Navíc účastníky zdarma odvezli na autobus do Oršavy.
Na závěr si dovolím svůj malý osobní postřeh. Z vyprávění zážitků, které jsem poslouchal na cestě domů, mi bylo jasné, že se opět naplnilo známé heslo. „Banát se nedá vyprávět, Banát se musí zažít“.
Za KČT Sokol Turnov
Zbyněk Báča
