Stačila jediná cesta do Paříže a bylo rozhodnuto. Členové Klubu českých turistů se z Francie nevraceli jen s obdivem k Eiffelově věži. Přivezli si mnohem odvážnější plán – postavit si v Praze vlastní českou „Ajfelovku“ a o necelé dva roky později se ten nápad proměnil ve skutečnost.
Po návratu ze Světové výstavy v Paříži na podzim roku 1889 měli členové Klubu českých turistů v hlavě jedinou věc. Když mají Francouzi Eiffelovku, proč bychom nemohli mít vlastní a jen o pár dní později, 17. listopadu 1889, padlo na valné hromadě odvážné rozhodnutí. Češi si postaví svou „Ajfelovku“. Ano, bude menší. Jenže jak se říká, na velikosti nezáleží, když víte, jak na to. A navíc tu byl ještě jeden drobný důvod k národnímu škádlení Němci žádnou Eiffelovku neměli. Tak proč by právě Praha nemohla mít svou vlastní dominantu první? Vypráví se, že už cestou vlakem z Paříže se vedly nadšené debaty, jak něco podobného postavit doma. Zatímco jiní obdivovali francouzský technický zázrak, Češi už přemýšleli, jak ho po svém napodobit. Místo nekonečných porad a hledání důvodů, proč to nejde, se začaly shánět peníze, kreslit plány a stavět. A výsledek? Za pouhé čtyři měsíce vyrostla na Petříně rozhledna, která se stala jedním z nejznámějších symbolů Prahy. Když se pak někdo ušklíbl, že proti pařížské Eiffelovce vypadá jako její mladší sestřička, Češi jen pokrčili rameny. Stačilo ji postavit na kopec a její vyhlídka se rázem ocitla téměř ve stejné nadmořské výšce jako ta francouzská. Chytře, jednoduše a tak trochu po česku.
Na konci 19. století zažívaly české země mimořádný hospodářský rozmach. Stavěly se továrny, železnice i reprezentativní budovy a Praha se měnila v moderní evropskou metropoli. Klub českých turistů přitom nebyl jen partou nadšenců s holemi a batohy. Vznikl teprve rok předtím, v roce 1888, a jeho cílem bylo budovat turistické stezky, rozhledny a zpřístupňovat krásy české krajiny široké veřejnosti. Petřínská rozhledna se stala jeho prvním velkým projektem a zároveň i tou nejlepší reklamou. Na její výstavbu byla vyhlášena veřejná sbírka, do níž přispívali měšťané, spolky i vlastenecké organizace. Projekt připravili inženýři František Prášil a Julius Souček a už v březnu 1891 se začalo stavět. Základy sahaly jedenáct metrů hluboko, konstrukce spotřebovala přibližně 175 tun železa a tisíce ručně zhotovených nýtů. Výstavba Petřínské rozhledny stála přibližně 74 tisíc rakouských zlatých, což by v dnešních cenách odpovídalo zhruba 100 milionům korun. Na svou dobu šlo o obrovskou investici, kterou se podařilo uskutečnit díky veřejné sbírce i podpoře vlasteneckých spolků.To všechno by samo o sobě bylo obdivuhodné, jenže to nejlepší teprve přišlo. Celá rozhledna vyrostla za pouhé čtyři měsíce. Dnes se za stejnou dobu často nestihne ani získat všechna razítka potřebná ke stavebnímu povolení. Slavnostní otevření proběhlo 26. června 1891 při Jubilejní zemské výstavě, kterou navštívilo více než dva a půl milionu lidí. Společně s novou lanovou dráhou a zrcadlovým bludištěm vytvořila Petřínská rozhledna atrakci, jakou Praha do té doby nepoznala. Na vrchol vedlo 299 schodů rozdělených do dvou oddělených schodišť, aby se návštěvníci navzájem nepletli, a kdo šetřil síly, mohl využít výtah pro šest osob, nejprve poháněný plynem a později elektřinou. Na svou dobu šlo o technický zázrak. Fronty návštěvníků byly obrovské a pro mnoho lidí to bylo vůbec poprvé, kdy mohli spatřit Prahu z takové výšky. Za jasného počasí bylo možné dohlédnout desítky kilometrů daleko a při mimořádně dobré viditelnosti dokonce až ke Krkonoším.
Jen málokterá stavba zažila tolik zvratů jako Petřínská rozhledna. Přežila rozpad Rakouska-Uherska, vznik Československa, nacistickou okupaci, dvě světové války i komunistický režim. V roce 1938 ji poškodil požár způsobený elektrickým zkratem ve výtahové šachtě, ale během několika týdnů byla znovu opravena. Dodnes se také vypráví legenda, že si Adolf Hitler při návštěvě okupované Prahy přál její odstranění, protože mu kazila výhled z Pražského hradu. Historici pro tuto historku nenašli jednoznačný důkaz, přesto patří k nejznámějším příběhům spojeným s rozhlednou. V roce 1953 se z turistické atrakce stal také televizní vysílač. Na vrcholu přibyla anténa, původní výtah ustoupil kabelům a technickému vybavení a rozhledna začala pomáhat šířit televizní signál do československých domácností. Po desetiletích provozu se začala ozývat únava materiálu, a tak musela být v roce 1979 uzavřena. Mnozí se tehdy obávali, že už se nikdy neotevře. Naštěstí zvítězil zdravý rozum. Rozsáhlá rekonstrukce na přelomu tisíciletí jí vrátila původní krásu, nový výtah i bezbariérovou vyhlídku. Dnes ji každoročně navštíví stovky tisíc lidí z celého světa. Někteří kvůli nádhernému výhledu, jiní kvůli fotografii na sociální sítě a další proto, aby si dokázali, že těch 299 schodů opravdu zvládnou. Petřínská rozhledna ale není jen krásná vyhlídka. Je připomínkou doby, kdy se Češi nebáli velkých nápadů. Když se parta turistů z naší kotliny vrátila z Paříže, kde obdivovala nejslavnější věž světa, místo povzdechu „to nikdy nedokážeme“ prostě prohlásila: „Postavíme si vlastní.“ A za necelé dva roky už česká ajfelovka stála.
Článek naleznete ZDE:
