Na jaře 1926 se pozornost tisku upíná k Ještědu nad Libercem. Nešlo jen o turistiku, ale i o majetkové vztahy a soužití českého a německého prostředí. Výsledkem byla dohoda, která měla uklidnit napjatou situaci i otevřít cestu k dalším plánům.
Vrchol Ještědu, dnes neodmyslitelně spojený s moderní stavbou vysílače, vypadal před 100 lety jinak. Dominovaly mu dvě budovy – starší Rohanova chata z roku 1868 s vyhlídkovou terasou a horský hotel z počátku 20. století. Po vzniku Československa se však změnily vlastnické poměry a právě to přivedlo téma na stránky Lidových novin.
List 12. března 1926 připomíná, že „zabráním pozemků velkostatku Klam-Gallasova stala se naléhavou otázkou, co se stane s horskou chatou na Ještědu“. Ta totiž patřila německému horskému spolku, což v nových poměrech vyvolávalo nejistotu. V Liberci se proto konala jednání, která měla najít přijatelné řešení.
Podle novin probíhala „porada v duchu přátelské dohody“ a vyústila v kompromis. Chata měla být „pronajata do dlouhodobého nájmu dosavadnímu majetníku“, aby mohl investovat do jejího rozvoje. Současně měl být zřízen dohled – „kuratorium, složené stejným počtem ze zástupců českého i německého turistického klubu“. To mělo zajistit, že provoz i turistické značení budou odpovídat potřebám obou jazykových skupin.
Noviny zároveň zdůrazňují, že „členové Klubu československých turistů budou požívat v chatě stejných výhod jako členové Gebirgsvereinu“. Dohoda tak měla praktický rozměr pro návštěvníky i symbolický význam pro soužití v regionu.
Vedle majetkových otázek se řešila i budoucnost dopravy. S celou záležitostí „souvisí vybudování vysuté lanové dráhy na Ještěd“, která měla být podle plánů dokončena „ještě letos, do Vánoc“. Jak víme, tyto ambice se nenaplnily a turisté se lanovky dočkali až o několik let později.
Článek naleznete ZDE:
