První turisté začali objevovat nejvyšší české hory před 200 lety. Jak nastiňuje historik Stanislav Holubec, zájem o atraktivní místa byl už tehdy značný. Vznikly dokonce plány na vybudování železnice na Sněžku.
Prvními krkonošskými turisty byli na počátku 19. století vzdělaní lidé, učenci, kteří měli dostatek volného času, aby se vydali do hor. Byli to například učitelé, ale i úředníci. A když se v Podkrkonoší začal rozvíjet průmysl, přidali se i podnikatelé nebo třeba právníci, kteří měli dovolenou.
„Chodili tam například také studenti z Vratislavi nebo z Prahy. Doložena je i cesta Karla Hynka Máchy z roku 1833. Tehdy se sice tito lidé označovali za poutníky, ale z dnešního pohledu bychom nepochybně hovořili o turistech, protože u nich nebyl primárně žádný náboženský nebo ekonomický motiv. Chtěli zažít divokou přírodu, drsnou neporušenou horskou krajinu,“ říká Stanislav Holubec z Historického ústavu Akademie věd ČR, autor knihy Krkonoše tří národů – Zrod a proměny moderní turistiky v letech 1860 až 1960.
Do jaké doby je možné zasadit do Krkonoš začátek turistiky, jak ji známe dnes?
Určitě dvacátá třicátá léta 19. století. Souvisí s tím i vznik samostatného turistického odvětví, tedy že se horské boudy měnily na ubytovny.
Karel Hynek Mácha na konci srpna 1833 vystoupil na Sněžku. Byla nejvyšší česká hora od počátku jedním z hlavních turistických cílů, nebo to bylo jinak?
Z tehdy pruské strany Krkonoš, dnes z polské, začínali návštěvníci svůj pobyt v lázních Warmbrunn, dnes Cieplice Śląskie. Odsud se nejprve vydávali do bezprostředního okolí, rádi chodili k vodopádu Zackelfall, dnes Kamieńczyka. To bylo takové první krkonošské frekventované místo.
Co česká strana?
Z české strany první turisty, pokud šlo o etnické Čechy, zajímali vedle Sněžky také kopec Žalý. Je to jednak už dost vysoká hora a současně jediný krkonošský vrchol, k němuž přiléhalo české osídlení. Nesmíme totiž zapomínat, že Krkonoše byly až do roku 1945 osídleny většinou německým obyvatelstvem. Vedle nejvíce navštěvovaných míst je ale také zajímavé, která část ležela dlouho mimo zájem turistů.
A ta byla kde?
V údolí Velké Úpy, kde leží dnešní Pec pod Sněžkou. Tato oblast měla výrazné zpoždění, protože šlo o koncové údolí, odkud nevedla žádná silnice přes hranice a od všech obydlených míst to bylo daleko. Tam se začal turismus s letními pobyty rozvíjet až ve 20. století. Zatímco slezská strana nebo oblast Špindlerova Mlýna byly turisticky rozvinuty daleko dříve.
Vraťme se ale ke Sněžce. Kdy se stala hlavním turistickým cílem?
U ní je zajímavé, že se tam už od 17. století konaly četné náboženské poutě. Kaple na vrcholu byla postavená už v roce 1680. Mimochodem první doložené záznamy o výstupu na Sněžku pocházejí už z konce 16. století, kdy tam vyrazili měšťané ze slezské strany Krkonoš z města Hirschberg (dnes Jelení Hora) a brzy je následovali i ti z české strany. Lidé tam ale nepochybně chodili už dříve, určitě už v pravěku.
Turismus na Sněžce se stejně jako na jiných místech Krkonoš začal rozvíjet od konce Napoleonských válek, kdy začal nahrazovat původní náboženské poutě. Zajímavým zdrojem informací jsou vrcholové knihy Sněžky, které se nazývaly Koppenbücher – od Schneekoppe (německy Sněžka, pozn. red.).
Co se z nich dá všechno vyčíst?
Jsou v nich tisíce záznamů, takže víme, že už ve dvacátých letech 19. století to bylo poměrně frekventované místo. V této době se také kaple na Sněžce změnila na turistickou ubytovnu. Na dobových vyobrazeních je například vidět plechový komínek od kamen, který je vyveden nad střechu. Uvnitř stály palandy, takže se tam dalo i přespat.
Zajímavé je, že v těch knihách až do čtyřicátých let 19. století víceméně chybí české zápisy, jsou v němčině, případně v jiných evropských jazycích.
Čím si to vysvětlujete?
Je to možná tím, že čeští návštěvníci považovali němčinu za jazyk vzdělanců, takže i Češi se zapisovali do knihy německy. Což se pak změnilo s nástupem obrození. Ve čtyřicátých letech 19. století ale na Sněžku chodilo už tolik lidí, že Koppenbücher přestávala mít smysl.
Jak to bylo s ubytováním turistů v Krkonoších? Kdy se horské boudy měnily na noclehárny a ubytovny?
Jsme stále ve dvacátých, třicátých letech 19. století, kdy do té doby některé boudy využívané pouze k pastevectví začaly ubytovávat první turisty. Lidé se zde mohli také občerstvit, nabízeli zde třeba sýr a mléko.
V roce 1837 nechal na Sněžných jámách na polsko-české hranici postavit hrabě Schaffgotsch první boudu, jejímž výlučným smyslem bylo ubytovávat turisty. Také u Labského vodopádu vznikla bouda pro turisty, a dokonce umělé jezírko se stavidlem, takže když dorazili turisté, správce stavidlo zvedl a nechal vodopádem protéct pořádný proud vody, aby to mělo ten správný efekt.
U zmiňovaného vodopádu Kamieńczyka zase vznikla dřevěná vyhlídka a také stánky se suvenýry, kde se prodávaly skleněné předměty ze sklárny v Harrachově. Je to sice už dvě stě let, ale už tehdy turistický ruch poměrně prosperoval.
A co další infrastruktura? Kdy vznikly první značené trasy?
To bylo až o dost později. Existovaly samozřejmě stezky pro lovce nebo zemědělce, které také využívali turisté. Ale první moderní cesty, chodníky, aby se turisté dostali až na vrcholky hor, vznikaly až v osmdesátých letech 19. století.
Kdo je vůbec vytyčil a postavil?
S jejich stavbou začala místní šlechta, která Krkonoše vlastnila. Veřejnost ale měla pocit, že nevznikají dost rychle, a tak vznikly první dva německé horské spolky, které pomocí veřejných sbírek začaly zřizovat a značit turistické cesty. V roce 1888 pak vznikl Klub českých turistů – nejprve v Praze, ale hned poté to byla pobočka v Jilemnici, která vytvořila značenou cestu na už zmiňovaný vrch Žalý. Vedla přes pozemky hraběte Harracha, který na rozdíl od jiné místní šlechty sympatizoval s českým národním hnutím.
Článek naleznete ZDE:
