Stezka Českem je nekomerční projekt party nadšenců, kteří společně s Klubem českých turistů nabízí dva okruhy – severní a jižní. Oba měří přibližně 1000 km. „V horách máte veškerý čas pro sebe, jste tam, kde chcete být, a jediné, co řešíte, je, kde budete spát, co si dáte dobrého. Naše civilizace je úzkostná, ve stresu. Člověk si chce uchránit to, co si nese z hor. Když vidí, že o to přichází, je potřeba zase vyrazit,“ vypráví zakladatel Stezky Českem Martin Úbl.
Dělali jste soutěž o největší blbost, kterou mají stezkaři v batohu – co vyhrálo?
Bylo to hodně napínavé. Třeba elektrická světýlka, když nebyla elektřina, paní si vzala vodítko na psa, ale nevzala si psa. Ale ani to to nevyhrálo. Vyhrála to paní, která napsala, že největší kravinu, kterou si vzala na Stezku, byl bývalý přítel. Během hodiny tam bylo asi tři sta komentářů. To bylo jasné vítězství.
Andělé a tiší hrdinové
Kdo vyrazil na Stezku Českem a potřeboval pomoc, narazil na tzv. Trail Angela, na dobrého anděla. Začátky dobrých andělů byly jaké?
Těžké. Nikdo nám moc nevěřil, že by to bylo v Čechách možné dělat, že Češi na to moc nejsou, ale rozhodili jsme to mezi lidi a chytlo se to.
Koluje dnes už stará historka o holčině z Cínovce, která se přihlásila v září, a když jí v dubnu volal borec, že jde a potřeboval by usušit, protože tenkrát bylo v Krušných docela zima, ona nevěděla, proč jí volá cizí chlap, protože mezitím zapomněla, že se přihlásila. Tak chvilku trvalo, než se dohodli, ale vzpomněla si. Byl úplně hotový. Když ho viděla, vzala ho do sprchy, věci mu hodila do pračky, a když byl ve sprše, přišel manžel z práce… Pointa je – když pácháte dobro, aspoň ti nejbližší by to měli vědět. (směje se)
Kolik těch Trail Angelů ze začátku Stezka měla?
Začínalo se od nuly, ale od první sezóny jsme jich měli třicet, pak se ukázalo, že setkání jsou skvělá. To nejhezčí, co nás bavilo z dvaceti let našeho chození po horách, jsme se snažili dát na tu Stezku. Většina se chytla, něco tolik ne, ale Trail Angels je něco, na co jsem extrémně pyšný.
Máte tam lidi, kteří zadarmo ve svém čase pomáhají lidem na trase, kteří jdou s batohem a jsou třeba hotoví. Dost často to je rozdíl, jestli půjdete dál, nebo to vzdáte. To je skvělé a setkání jsou úžasná. Každý Trail Angel má svůj příběh. Jsou to majáky na cestě, kde se lidi zastavují. A i oni sbírají příběhy, mají často knížky, kam si zapisují, s kým se potkali, fotky…
Byl plán dostat Stezku Českem do televize? Nebo to byla souhra náhod?
To běží jak sněhová koule. Plán nebyl. Stezka měla být pro kamarády, abychom měli důvod chodit po horách a bavit se v hospodě chytře o tom, proč to nikdo nechodí. (směje se) Ale pak, když jsme to stavěli, to začalo být pro lidi, kteří vyrážejí do hor a třeba hledají cíl, aby mohli putovat delší dobu, a pak právě třeba pro lidi, kteří by do hor chtěli vyrážet, ale nevědí, jak a bojí se, mají strach. Ukázat jim, že to jde. To byl důvod na začátku. Cíl dostat to do televize nebyl.
Celý rozhovor si můžete přečíst na stránkách Radiožurnálu:
