S předsedou Klubu českých turistů (KČT) Jiřím Homolkou jsme se vydali na cesty. Značených pěších turistických stezek je v Česku cca 44 000 km a cyklotras 40 000 km. Jaké trasy jsou nejvíce frekventované? Jaký význam mají barvy na turistických značkách? Jaké novinky KČT chystá pro turisty?
Nejedná se o doslovný přepis.
Ve studiu rádia Frekvence 1 dnes přivítáme předsedu Klubu českých turistů Jiřího Homolku
Jsou vůbec v širším centru Prahy nějaké turistické značky?
V Praze a okolí je hodně turistických tras a některé jsou velmi zajímavé. Dokonce máme i velmi populární trasy jako například pochod nad tunelem Blanka. A divili byste se, jak je to zajímavá trasa, končí u zemědělského muzea.
Ze začátku si řekněme nějaká fakta. Kolik kilometrů turistických cest je v Česku?
Tras, které značí a udržuje Klub českých turistů je zhruba 44 tisíc kilometrů pěších a 40 tisíc kilometrů cyklotras.
Ve které části republiky je tras nejvíc?
Myslím si, že je to proměnlivé. Nejvíce tras je především v turistických oblastech, konkrétně v horských turistických centrech. Tam jsou trasy nejvytíženější. Například na Sněžku a podobně, to jsou trasy, které jsou přetížené, takzvané turistické Václaváky.
Neuvažuje se o tom, že by se tam vybíralo vstupné?
Určitě by to možné bylo, ale těžko realizovatelné. Místa jsou dostupná ze všech stran a uhlídat, aby lidé nechodili mimo by bylo velmi složité.
Co znamenají turistické barvy?
Když jsme před 135 lety vyznačili první značku, tak jsme začali červenou barvou. Naši předci uvažovali, že budou značit jen červenou, ale jak se síť zahušťovala, zjistilo se, že by to bylo velmi zmatečné, protože by se křížilo několik červených tras, tak se přidaly další barvy. To byla právě modrá a zelená, což byly takové spíše krajské trasy, delší, významnější. Potom se k nim přidala ještě žlutá barva, což jsou spojky.
Takže to není podle složitosti?
Není, původně tam byl určitý záměr, například, že ty červené trasy budou hřebenovky, ale to se nedá dodržet. Spíše jde o tu přehlednost.
Jak funguje značení nových tras, jak se vybírají, kdo rozhoduje o tom, kde bude jaká značka?
Není to vůbec jednoduchá věc. Značkaři musí nejprve trasu vytipovat, potom dojednat se všemi majiteli pozemků souhlas, potom trasu vyznačit, zanést do svého systému značení a potom už se každé tři roky trasa pravidelně udržuje a obnovuje.
Musíte řešit místa, kam značku umístíte?
Ano, musíme. Pokud máme například cykloznačení, musíme jednat se správou silnic, nebo se správou železnic, abychom mohli umístit značky na nádražích. Všechno musí být podchyceno.
Máme na trasách nějaké kuriozity?
Máme průchody přes pastviny, přes domy, máme třeba udělané tunely kolem řek, například kolem Lužnice, kde tunel vytesal Klub českých turistů a v minulosti sám zrealizoval, aby se tam dalo projít. Máme různé visuté lávky, bez kterých by turisté jinak neprošli. Kuriozit máme mnoho.
Co třeba nocování na trasách, máme nějak značená místa, kde můžeme přespat?
Momentálně rozjíždíme nový projekt Klubu českých turistů Nocleh, kde nabízíme turistům na trase síť ubytování, tedy stávající, jako jsou penziony, ubytovny hotely, turistické chaty a podobně a potom začínáme poměrně intenzívně budovat tak zvané noclehy, čili nouzová tábořiště. Snažíme se je budovat především na hřebenech těch hor, kde není možnost jiného ubytování a děláme to v rámci projektu Stezka Českem s Martinem Úblem, protože úzce spolupracujeme. Turisté jsou samozřejmě vítáni také na chatách Klubu českých turistů, kterých máme dohromady asi 45 a je to historický majetek, o který se staráme.
Vy máte nějakou oblíbenou chatu?
Protože pocházím z Beskyd, tak mám oblíbenou Bezručovu chatu na Lysé hoře. Udělali jsme její repliku a v roce 2015 jsme jí otevřeli. Je to naše nejmodernější chata, je to replika chaty, která vyhořela v roce 1978 a byla postavena v roce 1935 na nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd.
Značkařů máte dost nebo nabíráte brigádníky na léto?
Brigádníky nenabíráme, protože ona je to opravdu dost odborná práce. Značkaři musí být vyškolení a ti noví musí chodit s vyškoleným značkařem, protože máme poměrně přísnou metodiku. Tu sice někteří kritizují, na druhou stranu to naše značení je již 135 let stejné, jednotné, což ho staví mezi nejlepší na světě. Značkařů máme asi 1960 a tu svoji práci zvládnou, protože ji máme přesně rozdělenou.
Jak to děláte, že značka je tak přesná, máte na to šablony?
Přesně, máme na to šablony, existují normy, dokonce státní norma. Celé značení je chráněno průmyslovým vzorem a patentováno, takže ho nelze ani zneužít.
Když nějaký strom povyroste, tak se rozměry rozšíří…
Samozřejmě, příroda si může dělat, co chce…
Můžu jako cyklista jet po značené turistické trase?
Bohužel je zákon v České republice postaven tak, že je možno používat turisticky značené trasy se všemi dopravními prostředky. U nás není jednoznačně stanoveno, že například na pěší trasy mohou jen pěšáci a cyklisté mohou pouze na cyklotrasy. Takto to mají na Slovensku.
Jak moc vznikají trasy pro vozíčkáře nebo kočárky?
Máme projekt Novoroční čtyřlístek, což je systém pochodu, který děláme buď na Silvestra, nebo na Nový rok a vybíráme příspěvek právě na vozíčkářské trasy. Ročně vybereme tak tři sta až čtyři sta tisíc korun a za to stavíme každý rok jednu až dvě vozíčkářské trasy. V současné době jich máme asi sto čtyřicet po celé republice, mají svoji obtížnost, podobně jako sjezdovky, takže máme modrou, červenou a nejtěžší je černá. Každá má přesnou normu, jaké tam mohou být schody, šířka, s jakým vozíkem se to může jet.
Kolik kilometrů ročně našlape předseda Klubu českých turistů?
Přiznám se, že to nemám spočítané, ale stovky kilometrů to budou určitě.
Jak jsou na tom turistická značení ve světě v porovnání s těmi našimi?
Genialita je v té jednotnosti. Ve většině zemí značení dělají různé spolky, kterých je víc a každý si to dělá po svém. Naše jednotnost je hodně ceněna. Například v loňském roce jsme prodali licenci do Mongolska, takže Mongolský turistický svaz bude značit podle našeho značení. Licenci od nás má Klub slovenských turistů, který má výhradní právo značit na Slovensku, značili jsme v izraelských národních parcích, v Chorvatsku, pravidelně značíme v českém Banátu v Rumunsku. Značení se bude napojovat na srbský Banát. Je zájem o značení z Kolumbie, Kanady, šejkové v Saudské Arábii by rádi naše značení…
Na Slovensku se trasa uvádí v hodinách a minutách, je u nás také nějaká taková trasa?
To si myslím, že u nás není, je to dáno spíše reliéfem terénu. Slovensko je daleko hornatější země a tam by to v kilometrech nebylo objektivní. My nejsme tak hornatá krajina, tak u nás to v kilometrech lze.
Jak se daří české stezky napojovat na ty světově známé dálkové trasy?
Já myslím, že Martin Úbl tomu hodně pomohl a hlavně se spojil s námi, což je od něho velice seriózní a je vidět, že to je člověk, který má určitou morální úroveň, že bez Klubu českých turistů to neudělá, jelikož stezka musí vést po turistických trasách a ty děláme my, staráme se o ně a naše spolupráce je úžasná a Martin Úbl opravdu propojil Stezku Českem se Slovenskem, chceme ji propojit s maďarským modrým okruhem a myslím si, že se nám to daří velice úspěšně.
Moc děkujeme, že jste si na nás udělal čas a ať se daří!
