O fungování Klubu za totality, o historii a současnosti KČT, jak funguje systém turistického značení a proč máme značky „útěchovky“, jaké máme celebrity mezi členy, proč si i sprejeři váží značek a kde je Mekka české turistiky. To vše v podcastu Host rádia Bonton s předsedou KČT Jiřím Homolkou.
Celý rozhovor najdete ZDE.
Nejedná se o doslovný přepis
Posledním hostem Rádia Bonton před prázdninami je pan doktor Jiří Homolka, předseda Klubu českých turistů. Hezké ráno přejeme.
Příjemné ráno přeji všem posluchačům.
Říkají vám běžně pane doktore, když jste předsedou klubu českých turistů?
Ne, to opravdu výjimečně. Většinou mi říkají pane předsedo.
Pamatujete se na svoji první turistickou túru?
Ano, pamatuju si ji, bylo to s naším odborem turistiky ještě v hluboké totalitě a šli jsme na Malou Fatru, protože já jsem původem z Beskyd ze Vsetína. Takže jsme dělali pravidelné turistické akce i na slovenské hory, které jsou kousek od nás. Zašli jsme na Malou Fatru a šli jsme na Stoh a bylo to hrozné, protože to byl nekonečný výstup.
Kolik vám bylo?
Tehdy mi bylo asi dvanáct.
A tam jste zahořel láskou k turistice….
Začalo mě to bavit, protože především jsem byl v turistickém oddíle mládeže, kde byla parta kamarádů, se kterou jsme to prožívali společně a to je v tom věku nejdůležitější.
Když už jste zmínil dobu hluboké totality a klub turistické mládeže, nebyl to tehdy vlastně takový únik před šedou totalitní realitou?
Samozřejmě, Klub českých turistů byl oficiálně zakázán, ale mohl existovat formou odborů turistiky v rámci jednotné tělovýchovy. Kolem roku 1966 mohly vzniknout i turistické oddíly mládeže, což byla opravdu taková alternativa těm pionýrům. Schovala se pod nás spousta skautských a sokolských oddílů, takže jsme opravdu působili jako alternativa tomu komunistickému režimu.
Takový ten ostrůvek svobody v tom žaláři, ve kterém jsme tady byli….
Ano, oni pionýři za námi chodili a vždycky říkali, nemyslete si, že na vás nedosáhneme, když se schováte pod ČSTV pod ten sport, ale je pravda, že ten sport nás dost hájil.
V těch letech to opravdu bylo tak, že jste si každou volnou chvíli obul pohorky, vzal batůžek a vyrazil třeba do Beskyd?
My jsme s rukama vyráželi nejen do Beskyd, ale i do ostatních pohoří, samozřejmě, jak jsme byli starší, tak i do zahraničí. Projeli jsme rumunské hory, byli jsme v Jugoslávii. Byli jsme dobrá parta, takže nás to hrozně bavilo.
Vy pořád mluvíte o horách, vy jste, předpokládám, velký fanda horské turistiky, nebo i vysokohorské?
Jsem fanda horské i vysokohorské turistiky, mám i několik významných výstupů na vysoké hory.
Kam byste se chtě podívat, jaký kopec vás nyní láká?
Já už mám svůj věk, ale ještě bych rád vylezl na Ortler, což byla nejvyšší hora Rakouska – Uherska. Je to krásný kopec.
Pojďme teď trochu do historie. Klub českých turistů vznikl ještě za Rakouska – Uherska, ne?
Ano, vznikl v roce 1888 a tehdy renomované osobnosti českého společenského života ho založili, proto, aby rozvíjející se české společnosti nabídli turistiku, která sílí jak ducha, tak tělo, rozvíjí kulturně poznávací činnost, vlastenectví a lásku k přírodě jako smysluplné trávení volného času.
Klub českých turistů je druhá nejstarší tělovýchovná organizace po Sokolech, pokud se nemýlím.
Ano, jsme druzí nejstarší, ale hlavně náš vznik inicializoval hodně Sokol, jehož součástí původně byla turistika. Ta se ovšem natolik rozvíjela, že potřebovala vlastní organizaci. My jsme vlastně takoví bratři.
Já tady mám v souvislosti s Klubem českých turistů poznamenáno jméno Jiří Guth Jarkovský, který je spíše spojený s etiketou. On byl jedním z těch, kteří klub zakládali?
On nebyl jedním z těch, kteří klub spoluzakládali, ale velice brzy se stal jeho členem a byl jeho dlouholetým předsedou a třicet let byl šéfredaktorem časopisu Turista a je to jedna z našich nejvýznamnějších osobností.
Předpokládám, že největší rozmach Klubu českých turistů byl právě na přelomu Rakouska – Uherska a vzniku Československého státu. Dočetl jsem se, že měl snad i sto tisíc členů…
Masívní rozvoj počal na počátku první republiky, v roce 1930 měl klub sto tisíc členů, vlastnil asi sto dvacet turistických chat, které sám postavil, desítky rozhleden, dokonce hradů, plováren, loděnic…
Pojďme to porovnat s dnešní dobou, kolik máte členů teď?
Teď máme asi třicet tisíc. Chtěli bychom docílit toho, aby členství znamenalo nejen výhody, ale aby to byla také trochu prestižní záležitost, jako tomu bylo za první republiky, že i významné osobnosti společenského života musely být „členy“ Klubu českých turistů, protože to byl spolek, který měl i nějaké morální renomé.
Máte ve svých řadách někoho takhle společensky významného?
Například předseda senátu Miloš Vystrčil, místopředseda Bartoš, pravnučka Gutha Jiřího Jarkovského je vášnivou členkou, senátor Linhart a další….
A řekněme ze showbyznysu, jsou tam nějaké „celebrity?“
Je tam samozřejmě Martin Úbl, který je takový náš influencer a je to legenda, co se týče té stezky Českem, jsou tam šéfové renomovaných firem, se kterými spolupracujeme, takže máme takové členy.
Takže můžeme říct posluchačům, že jestli chcete být v elitní společnosti, staňte se členy Klubu českých turistů.
Já bych to tak i řekl, myslím, že to pravda je.
Co pro to má člověk udělat, aby se stal členem?
Buď může být členem nějakého odboru v místě, kde žije a může se přihlásit přímo tam, pokud nemá tyto vazby, tak se může přihlásit do některého z našich internetových odborů, kde podá přihlášku a získá průkaz. Dnes má již většina členů elektronický průkaz a tím se stane členem se všemi výhodami.
Jaké jsou výhody členství v klubu?
Většina lidí je tam proto, že v těch místních odborech má dobrou partu, se kterou organizuje turistické akce. Lidé se sdružují a dělají smysluplnou činnost ve volném čase. Ale samozřejmě jsou tam i jiné výhody, například máme s Českými drahami domluvené slevy na In Kartách, to je především pro pracující, mají slevy na chatách Klubu českých turistů, kterých máme asi 45 po republice, mají slevy na zahraničních chatách, například ve Vysokých Tatrách, na rakouských chatách, bavorských chatách, můžou si koupit časopis Turista se slevou, mají slevy na turistických akcích, kterých pořádáme osm tisíc za rok, při odběru některého zboží, máme slev spoustu.
Tušíte, kde se v nás Češích a potažmo Slovácích a nakonec i v okolních národech vzala ta láska k turistice? Jen tak jít přírodou a koukat co je kolem nás?
Myslím, že ta nastala právě v devatenáctém století, kdy se tyto národy výrazně rozvíjely, najednou měly dostatek volného času a rozhodly se, že ho využijí k turistice. Byla to věc smysluplná a krajina na území bývalého Rakouska – Uherska nebo i toho Německa je prostě pro turistiku zaslíbená. Máme krásné hraniční hory, spoustu skalních měst, ale hlavně je všechno přístupné, svým způsobem bezpečné, než někde v divočině a hlavně infrastruktura je na vysoké úrovni, takže máme dostatek chat, přístupových cest, máme dostatek těch turisticky značených cest, cyklotras a to všechno umožnilo širokým vrstvám obyvatel, aby do té přírody chodily.
Jak to vypadá teď, přibývá českých pěších turistů nebo naopak s moderní dobou zájem o turistiku trošku klesá?
Mysleli jsme si, že bude klesat, ale opak je pravdou. Myslím si, že pěší turistika zažila ohromnou renesanci a pomohl tomu paradoxně covid a lidé to znovu našli jako smysluplné trávení volného času a hlavně rozvíjení své fyzické i duševní kondice, protože na pěší turistice je úžasné to, že jí může dělat každý. Každý si může najít svoji náročnost a hlavně k tomu nepotřebujete žádné drahé vybavení.
Máte vy nějaká oblíbená místa v českých horách?
Moje žena mne naučila objevit Krušné hory, i když jsem z Beskyd a je to neskutečná krajina, nádherné trasy a důlní památky, to je něco neskutečného. Doporučil bych i Beskydy a hlavně Bílé Krpaty. To jsou místa poměrně málo navštěvovaná turisty, ale jsou strašně nádherná. To je ta původní turistika, kdy jdete po těch hřebenech, horských loukách a užíváte si to plnými doušky.
Co třeba přespávání v lesích, může se to vůbec ještě dnes?
Oficiálně v CHKO nemůžete, ale existují nějaké výjimky stanovené zákonem. My teď jedeme velký projekt s názvem Nocleh a v rámci toho projektu se Klub českých turistů zaměřil na budování nouzových tábořišť právě na takových místech, kde není možnost turistické chaty nebo nějakého penzionu. Spolupracujeme například s Lesy České republiky a chceme tyto trasy zahustit takovými útulnami. Chceme, aby zde bylo sociální zázemí, aby lidé nechodili tak nějak nadivoko do lesů.
Naučili už se lidé v lese chovat nebo pořád ještě je co zlepšovat?
Já si myslím, že opravdoví turisté, kteří chodí do přírody, protože je to jejich koníček, tak ti se chovat umějí. Samozřejmě je spousta těch, kteří po sobě zanechají hrozný binec, ale to podle mne nejsou turisté. Tím, že naše lesy jsou volně přístupné, tak do nich mohou i takoví lidé.
Jak to mají naši sousedé, jezdí sem kvůli turistice například Němci nebo Rakušané?
Není to tak masivní, ale jezdí třeba na společné akce s Klubem českých turistů. Teď jsme měli například akci v Prášilech, kam byli pozvaní turisté z Maďarska, setkali jsme se na Stezce Českem a byla to velice úspěšná třídenní akce.
Jak se stát značkařem?
Musíte být napřed čekatel, musíte se naučit metodiku, jdete na zkoušky, dnes už je to možno dělat i online.
Co si máme představit pod pojmem metodika značení turistické trasy?
Máme přesně stanovené rozměry značek, máme na ně šablony, máme dané, jak mají přesně vypadat rozcestníky, takže je to po celé republice jednotné. Druhá věc je, že máme přesnou metodiku na to, jak daleko od sebe mají být turistické značky, to znamená, že musí být minimálně dvě stě padesát metrů, máme přesně stanoveno, když je odbočka, tak za ní je potvrzovací značka, potom jsou značky, kterým se říká „útěchovka“, to znamená, když dlouho jdete po cestě, kde není odbočka, přeci jen tam uděláte značku, která je vlastně takovou jistotou, že jdete správně.
Co zákon o ochraně turistických značek, už prošel?
Bohužel jsme na půli cesty, prošlo to připomínkovým řízením Ministerstva pro místní rozvoj, ale my se nevzdáváme, protože bychom chtěli opravdu to značení povýšit na veřejný zájem. Myslím, že to opravdu patří k našemu kulturnímu bohatství, že ty tři pruhy jsou naším národním pokladem, že do té krajiny historicky patří.
Údržba turistických stezek je také nekončící boj, že?
Máme plán, který říká, že ročně obnovíme jednu třetinu tras. Čili za tři roky by to mělo být obnovené celé. Naštěstí se setkáváme pouze s minimem vandalismu, to zas musím český národ ocenit.
Máme nějako českou turistickou Mekku? Třeba na Slovensku je to Téryho chata, máme také něco takového?
Určitě máme, je to asi ta Sněžka, což je taková Mekka nebo Bezručova chata na Lysé hoře. V roce dva tisíce patnáct jsme udělali její repliku a je to Mekka hlavně moravských turistů. Je fakt, že z Lysé hory je jeden z nejkrásnějších výhledů v České republice. Takže určitě doporučuji.
Děkuji za návštěvu
