Zcela nepozorovaně pronikla na veřejnost zpráva, že Správa NP Šumava plánuje demolici Roklanské chaty pod Medvědí horou, poblíž Roklanské nádrže na Šumavě. Je to opravdu nutné?
Roklanská horská chata byla postavena v roce 1936 Klubem československých turistů. V té době byla významným místem tohoto krásného koutu Šumavy. Návštěvníci zde nacházeli příležitost k zastavení a odpočinku. Mohli si tu dopřát osvěžující občerstvení a pokud chtěli tak i nocleh. Na křižovatce turistických cest vedoucích z Čech na bavorský Roklan případně dál to bylo příjemné místo pro ty, kteří chtěli obdivovat krásu zdejší přírody.
Chata v tak výjimečném koutu Šumavy má tedy končit. Kdo by ji taky potřeboval. Dříve běžně užívané cesty už dnes nikoho nelákají, protože jsou na nich závory a běžně navštěvovaná krajina už nikoho nevítá, protože je uzamčená právními výnosy. Tak chata nemá koho hostit.Mnoho z dnešních běžných návštěvníků Šumavy tak ani netuší, že tato místa dříve živá, dnes opuštěná, vůbec existují. A právě Roklanská chata lákala turisty do zdejších mimořádně zajímavých přírodních částí Šumavy.
Opuštěnost těch míst je zřejmě také hlavním důvodem, proč musí jít tato stavba k zemi. Ano je to tak. Už několik let se tam nesmí. Je ale potřeba tu chatu hned zbourat a zničit? Ta stavba má jistě svá nejlepší léta za sebou. Dlouhé roky zanedbávání jí určitě také neprospěly. Ale je opravdu v takovém stavu, že potřebuje hned demolici? Vždyť ještě není ani sto let stará a ke svému původnímu účelu, poskytnutí malého občerstvení a levného noclehu návštěvníkům, by mohla ještě dlouho sloužit.
Rozhodnutí o demolici je o to méně srozumitelné, když se podíváme na kroky vedení NP Šumava. Národní park totiž v milosti vydal nemalou částku na záchranu a rekonstrukci Roklanské chaty. Nevím, kdo může takový obrat v myšlení parkových expertů ospravedlnit. Jenže na to se nikdo neptá. To nikoho nezajímá. Správy národních parků mohou všechno.
Advertisement
Zapomenutá chata na zapomenutém místě nám jen znovu připomíná, o co jsme ochuzováni. Jak se u nás nechce vnímat, že volný pohyb po krajině je právo člověka a že budování turisticky značených cest do přírody za účelem jejich využívání pro turistiku, rekreaci a vzdělávání je veřejným zájmem.Klub českých turistů již při svém založení v roce 1888 ve svých stanovách proklamoval, podobně jako již dříve založené turistické kluby v Evropě, dva hlavní cíle své činnosti. Za prvé přivádět obyvatele z měst do přírody, umožňovat jim poznávat její krásy a historii země, a proto budovat turisticky značené trasy. Za druhé chránit přírodu tak, aby se pohyb jejich návštěvníků soustřeďoval právě na tyto vybrané a značené turistické trasy a tím, aby se zabránilo jejich neusměrňovanému pohybu.
Klub českých turistů je dodnes strážcem těchto hodnot a považuje se za garanta obecně platného volného vstupu do přírody a krajiny po turisticky značených cestách.Povede-li taková cesta chráněným územím jako jsou chráněné krajinné oblasti nebo národní parky, pak bude moci turista na vlastní oči poznat, proč je takové území chráněno. Veřejnost tak postupně dojdepoznání nutnosti přírodu chránit. Taková změna smýšlení větší části obyvatelstva pak ochrání taková území daleko víc než tabule se zákazy anebo stovky strážců národních parků.Obětí necitlivosti vůči občanům a obětí zákazů vstupu do chráněného území po tradičních cestách má být nyní i Roklanská chata.
Těžko dnes říct, jak asi skončí. Je ale na čase, aby se nepřehlížely sílící hlasy veřejnosti po revokaci současného konceptu bezzásahových zón a jejich zpřístupňovaní šetrné turistice. Rozhodně by se v této souvislosti mělo vzít do úvahy, jestli by životnost dříve tak živé chaty měla být kratší než životnost ještě mladé, ale už dnes neduživé doktríny udržování bezzásahových zón se zákazem vstupu turistů po značených turistických cestách.
Za příspěvek děkujeme Ladislavu Mackovi, místopředsedovi KČT.
